Dino Campana

Dino Carlo Giuseppe Campana (20. srpna 1885 Marradi – 1. března 1932 Scandicci) byl italský básník, označovaný za pokračovatele prokletých básníků.

Studium farmacie na Florentské univerzitě nedokončil, dědičná neurastenie ho pudila k cestování po Evropě a Jižní Americe, většinu života však strávil v psychiatrických léčebnách. Na jeho duševní labilitě se také podepsal bouřlivý milostný vztah se spisovatelkou a průkopnicí ženské emancipace Sibillou Aleramovou. Zemřel ve věku 46 let v ústavu ve Scandicci na otravu krve.

V roce 1914 vydal svoji jedinou básnickou sbírku ''Canti Orfici'' (''Orfické zpěvy''). Vyznačuje se vizionářským mysticismem, autor v ní zpracovává vlivy antické mytologie i filozofie Friedricha Nietzscheho. Česky vyšel v roce 1968 výbor z jeho díla nazvaný ''Šílený Orfeus'' v překladu Jana Vladislava.

Sebastiano Vassalli se inspiroval Campanovými osudy k napsání románu ''Noc komety''. Michele Placido natočil v roce 2002 o vztahu Campany a Aleramové hraný film ''Un viaggio chiamato amore'' (Campanu hrál Stefano Accorsi). Získáno z Wikipedie